Dlouho předtím, než se objevila první průmyslově vyráběná krmiva a instatní směsi, chovatelé hmyzožravých ptáků byli odkázáni sami na sebe.  Příprava krmiva zabrala nemálo času a i proto byl chov hmyzo a plodožravých opravdu jen pro nadšence a specialisty.  Základ krmiva těchto ptáků tvořily různé směsi strouhaného vejce, masa, mrkve, tvarohu – souhrnně nazývané jako tzv. drozdí žír.

Drozdímu žíru je však řada chovatelů věrná i dnes. Jedná se o bohaté a hodnotné krmivo, které ptákům chutná a navíc v době toku, hnízdění a odchovu mladých může být nenahraditelné. Je to vlastně stejný případ jako při chovu zrnožravých ptáků (např. papoušků), kdy uvažujeme, zda podávat domácí vaječnou míchanici s vařeným vejcem anebo ptáky naučit na průmyslově vyráběnou vaječnou směs, která se nekazí, její výroba nám nezabere čas a je obohacená o různé vitaminy a stopové prvky.  Tuto otázku nechť si každý chovatel rozhodne sám…

 Recept na osvědčený drozdí žír mi prozradil pan Karel Vaďura. Zde ho uvádím:

2 díly strouhané mrkve

1 díl strouhaného vařeného vejce

1 díl mravenčích kukel

1 díl strouhaného vařeného kuřecího srdce

1 díl sušených (drcených) nebo rozmrazených bobulovin

Strouhaný čerstvý tvaroh

Sušené gammarusy

Moučka z garnátů/krevet  (lze nahradit vojtěškovou moučkou nebo sušenými kopřivami)

Tvaroh si pan Vaďura připravoval také sám, podle receptu Ing. B. Holušy:

Svaříme mléko – je třeba dobře míchat, protože se snadno připaluje!  Používáme výhradně domácí mléko přímo od krávy. Z trvanlivého, krabicového mléka, které je velmi „ošizené“, nevyrobíme téměř nic. Do ještě horkého mléka nakapeme citronovou šťávu. Mléko se srazí a vytvoří malé hrudky tvarohu. Přecedíme, propláchneme. Tvaroh není lepkavý, nedá se mazat, je spíše granulovitý a dobře se strouhá. V lednici vydrží asi 3 dny. Tvaroh je velmi chutný a ptáci ho skvěle berou.

 Čisté mravenčí kukly můžeme získat několika způsoby. Nejjednodušší je mraveniště překlopit dvěma květináči – jeden je menší a zapadá do druhého, čímž vzniká mezi nimi mezera. Mravenci sami nanosí kukly mezi oba květináče, kde je snadno posbíráme (je to však náročné na čas a moc kukel tak nezískáme). Další možností je hlínu i s mravenci a kuklami na chvilku dát do mikrovlnnné trouby. Mikrovlny mravence zabijí. (Kukly ale stejně musíme sami přebrat od hlíny). Nejrychlejší je nasbírané kukly nasypat do vody. Hlína klesne ke dnu, kukly naopak plavou na hladině, kde je můžeme posbírat. Pak je rozložíme do tenké vrstvy např. na plech na pečení a dáme na sluníčko. Kukly proschnou a dospělí mravenci se většinou rozutečou před přímým slunečním žárem a rozpáleným plechem. Krevetovou moučku a sušené gammarusy můžeme sehnat v rybářských potřebách. Na Internetu např. www.chytiljsem.cz.

Drozdí žír je jedna z možností, jak krmit naše opeřené miláčky. Přinejmenším je to jeden ze způsobů, jak ptákům obohatit a zpestřit krmnou dávku. Ptákům samotným většinou chutná, jen je třeba poskytnout jim čas, aby se směs naučili brát. Vyzkoušejte sami a uvidíte!  

Jak se zdá, leskoptve nejsou výlučně plodo a hmyzožravé. S chutí si pochutnají i na semenech, nektaru či zelených listech. Navíc jsou to ptáci velmi sebevědomí, drzí a nebojácní, čehož můžeme snadno využít právě při snaze zpestřit jim jídelníček. Jen málo potravy, kterou jim nabídneme, zůstane netknuto. V zimě, mimo sezonu, máme poněkud omezené možnosti, co se krmení našich svěřenců týče. Kromě toho zima je obdobím odpočinku a sbíráním sil do další chovné sezony. Ptáky proto krmíme střídmě, avšak plnohodnotně, s dostatkem vitaminů a minerálů. Pokusím se nyní stručně shrnout, která krmiva  ptákům přes zimu nabízím. Základ by měla tvořit různá průmyslově vyráběná krmiva pro plodo a hmyzožravé ptáky, kterých je na trhu dostatek. Můžeme je zhruba rozdělit na dva typy – na sypké směsi a granule.  Výhodou je, že tato krmiva se nekazí, jejich příprava nám nezabere žádný čas a především – obsahují dostatek stavebních látek, vitaminů, minerálů a dalších potřebných látek ve vyváženém poměru.

Důležitá je kvalitní univerzální směs pro plodo a hmyzožravé ptáky. Postupně jsem vyzkoušela výrobky tří nejznámějších firem. Výrobek firmy ALL- PET s názvem PASTONE UNIVERSALE neuchvátil ani mě ani ptáky. Jedná se o sypkou, mírně vlhkou, jemnou hmotu tmavě hnědé barvy s drobnými tmavými granulkami, kterou ptáci naprosto odmítli. Prohlédli dokonce i mou fintu, kdy jsem tuto směs smíchala s jejich oblíbenou – ani tento mix neochutnali. Jediným kladem je příjemná ovocná vůně. Cena je nízká – cca 60 Kč/kg. Další variantou byla firma CéDé a její výrobek UNIVERSAL SOFTBILL FOOD PREMIUM.  Tato směs je již o poznání lépe vypadající než ta předchozí. Obsahuje dokonce i trochu sušeného hmyzu. Má však dvě nevýhody – jednak je suchá a to ptákům zřejmě vadí, a dále obsahuje velké množství piškotů a dalších pekařských výrobků na úkor bílkovin. Výborně se ale hodí pro smíchání se strouhanou mrkví nebo jablkem.  Cena je průměrná – okolo 100 Kč/kg. Bezkonkurenčně nejlepší však je výrobek firmy ORLUX s názvem UNI PATEE. Směs je vlhká, mírně hrudkovitá, neutrální (žlutohnědé) barvy, příjemně vonící. Na první pohled jsou viditelné takové pochoutky jako sušené jeřabiny a hmyz, které směs v poměrně hojné míře obsahuje. Toto krmení si mé leskoptve okamžitě zamilovaly a stále patří mezi ty nejoblíbenější. Určitě ji mohu všem doporučit!  Cena je okolo 120 – 150 Kč/kg.

Další vhodnou složkou potravy jsou granule pro hmyzo a plodožravé ptáky. Někteří chovatelé místo speciálních granulí podávají drobné granule pro psy a kočky. Pravda, i tyto obsahují bílkoviny, které leskoptve potřebují. Proč však podávat granule pro psy, když máme možnost krmit speciálními granulemi přímo pro ptactvo? Dašlím argumentem může být to, že granule pro ptactvo jsou různě barevné a leskoptve mají sklon vybírat z misky jen granule určité barvy. Ani to ale není tak docela pravda. Například moje leskoptve přednotně zobou červené granule. Pokud jim však misku hned nedoplním, postupně zkonzumují i granule ostatních barev. Podařilo se mi sehnat granule dvou výrobců. Firma ALL-PET s výrobkem GRANULARE  u ptáků naprosto neuspěla. Všechny granule jsou stejné barvy a tvaru – téměř černé, podobného podlouhlého tvaru jako granule pro hlodavce a králíky, na zobák leskoptve dost velké. Ani po půl roce jsem nezaznamenala jedinou granulku, která by skončila v žaludku leskoptve, proto jsem od dalšího podávání upustila. Granule ale příjemně voní po ovoci a jejich cena je nízká – cca 50 Kč/kg. Opět daleko lépe dopadl západoevropský výrobek UNI KOMPLET od firmy NUTRIBIRD.  Granulky jsou velmi malé, kulaté, o průměru několika mm, různých barev. Ptáci si je opět velmi oblíbili, dokonce jim dávají přednost před univerzální směsí pro hmyzožravé. Mají sice sklon vybírat nejprve granulky červené barvy, ale postupně zkonzumují i ty zbylé. 

Třetím typem potravy, který mají moji ptáci stále k dispozici, je sušený hmyz od firmy CéDé.  Jsou zde obsaženy sušené gammarusy, různí červi i létající hmyz. Sušené gammarusy lze zakoupit i samostatně v prodenách s potřebami pro rybáře. Toto krmení jsem začala podávat poměrně nedávno, leskoptve si však brzy zvykly a hmyz si oblíbily.

Vhodné je denně podávat různé ovoce a zeleninu. Já podávám část ovoce vcelku – například plátek jablka, manga, kousek banánu nebo pomeranče. Vhodné je ovoce napíchnout např. na větvičku, aby se ptákům lépe ozobávalo. Leskoptve mají silný zobák a s ovocem si bez potíží poradí. Část ovoce a zeleniny podávám pokrájené na drobné kostičky – oblíbené je například hroznové víno, paprika, okurka, pomeranč, mandarinka.  Do směsi můžeme přidat třeba i nalámané piškoty. Výhodou této směsi je to, že ptáci sezobou i to, čeho by si jinak ani nevšimli. Velmi oblíbené je vše, co jen trochu připomíná bobule. Kromě zásob mražených nebo sušených bobulovin z podzimu podávám například čerstvý zelený hrášek (sáček mraženého hrášku  1 kg – mi vydrží velmi dlouho, vždy rozmrazím jen několik kuliček) – ten leskoptve milují.  Velmi rády mají například kuličky granátového jablka – opět jim připomíná oblíbené bobuloviny.  Na druhou stranu ptáci nepohrdnou ani listem salátu nebo čínského zelí.

Přibližně 2x týdně podávám pro zpestření strouhanou mrkev smíchanou s klasickou vaječnou směsí (v tomto případě se mi osvědčila směs firmy ALL-PET) nebo s výše zmíněnou  univerzální směsí pro hmyzožravé od CéDé. Do této směsi přidávám také špetku přípravku OPTI-BREED od firmy ORLUX – jedná se o vynikající směs aminokyselin, vitaminů, minerálů a stopových prvků.

Pravidelně jednou týdně podávám i trochu živého hmyzu, který je pochoutkou – nejčastěji moučné červy, červy Zophobas morio, cvrčky nebo zavíječe voskové. 

Co mě překvapilo, je značné množství zrní, které ptáci zkonzumují. Přednost dávají olejnatým semenům – například semenec, niger, ale velmi rády ozobávají i klasy senegalského prosa.

 Je samozřejmé, že výše uvedené druhy, množství a frekvence podávání krmiv nám může dobře posloužit právě jen přes zimu. V létě, během chovné sezony, musí být potrava pestřejší, s vyšším obsahem především bílkovin a s větším zastoupením hmyzu…ale o tom zase jindy…

Leskoptve jsou velmi zajímaví ptáci. Jsou neustále v pohybu, stále něco zkoumají a s něčím si hrají. Právě krmení je jedna z možností, jak ptáky zabavit a poskytnout jim rozptýlení. A v neposlední řadě, pozorovat ptáky, jak si pochutnávají na různorodém a pestrém krmení, je odměna především pro samotného chovatele…

Pozn. :  Fotografie různých, zde popsaných krmiv si můžete prohlédnout ve fotogalerii na tomto webu.     

V následující tabulce uvádím obsah železa v potravinách, které jsou často používány k přípravě krmných dávek našich svěřenců. Pokud máte zájem tabulku doplnit, zašlete údaje a ty budou do tabulky vloženy. V mém příspěvku jsou také velké nesrovnalosti, které jsou zaviněny zcela odlišnými údaji z různých zdrojů. Proto také prosím o jejich objasnění.

Poznámka : Červeně jsou označeny druhy potravin, které mají příliš vysoký obsah železa pro ptáky trpící hematochromatózou. Obecně by se pak potravinami s obsahem větším než 0,5mg/100g (označeny žlutě) mělo krmit jen omezeně.

Data pocházejí především z webových stránek http://www.healthalternatives2000.com/fruit-nutrition-chart.html, http://www.thefruitpages.com/contents2.shtml a http://www.nal.usda.gov/fnic/foodcomp/search/

Text: Adam Bura

Ananas

Patří mezi broméliovité rostliny (Bromeliaceae), a pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Námi použivaný ananas pak patří k druhu Ananas chocholatý (A.comosus). V současné době jsou největšími producenty Havajské ostrovy, Čína, Thajsko, Filipíny, Malajsie, Pobřeží slonoviny, Brazílie a Mexiko. Plodenství váží 1-3 kg, a je složeno ze 100 (ale i více) bobulovitých plodů. U nás je dostupný především ananas se žlutou až bronzvou dužninou, ale může narazit i na plody s dužninou červenou, červenofialovou až černou. Z celého plodenství tvoří dužnina 65-70%, 20-25% tvoří „slupka“, 4-6% středová (terminální) růžice a 4-6% spadá na zdužnatělé vřeteno květenství. Chemické složení a výživná hodnota je závislá především na odrůdě, ale i na podmínkách pěstování. Dobrým příkladem je obsah vitamínu C. U odrůd skupiny „Queen“ je to 35mg/100g, ale např. u skupiny „Abacaxi“ až 54,8mg/100g. Z ostatních hodnot se uvádí 0,4 % bílkovin, 0,1% tuku, 11,6% sacharidů, 0,4% vlákniny a 0,1% minerálních látek. Vitamíny jsou zastoupeny předvším vitamínem C, méně je pak zastoupen provitamín A a vitamíny skupiny B.

Karambola

Rostlina jejíž plody nazýváme karambola se odborně nazývá Averrhoa carambola a patří mezi štavěly (Oxalidaceae). Její domovinou je pravděpodobně Malajsie. Pěstování není příliš rozšířené, a týká se především zemí jihovýchodní Asie. Dalším názvem se kterým se můžeme setkat je „malajská hvězda“. Dužnina bohatá na vodu je sladkokyselá až kyselá, a obsahuje především velké množství vitamínu C.

Papája

Čeleď papájovité (Caricaeae) obsahuje více než 40 druhů. Nejvýznamnější je ovšem Carica papaya (papája obecná), nebo také „melounový strom“. Původem je z jižního Mexika a Guatemaly. Největšími producenty jsou Indie, Mexiko, Brazílie, Peru, Venezuela a Filipíny. Plodem je velká, žlutá až oranžová bobule, ne nepodobná tykvím či melounům. Hmotnost činí 0,5 -2kg, ovšem někdy až 10kg. Bobule jsou duté, dužnina žlutá až červená. Její šířka je až 5cm. Uvnitř dutiny je až přes 1000 tmavých semen, která jsou uložena v rosolovitém míšku. Právě na dužninu připadá 60-80% celé hmotnosti plodu. Ta obsahuje 6-12% sacharidů, 0,5-0,8% bílkovin, 0,03-0,13% kyselin, velké množství vitamínu C (46-90mg/100g), provitamínu A. Dále některé vitamíny ze skupiny B, a z minerálů pak Ca,P,K a Fe. Všude v odborné chovatelské literatuře se dočtete, že plody obsahují enzym papain, který podporuje činnost trávícího ústrojí. To je však velký omyl! Celá rostlina je sice skutečně prostoupena mléčnicemi, které roní šťávu obsahující tento enzym, ale ten se získává nařezáváním NEZRALÝCH plodů. Postupným zráním se totiž obsah papainu snižuje , a u zralých plodů dokonce téměř chybí. I přesto se ale jedná o velice výživné ovoce.

Longan

Rostlina Euphoria longana z čeledi mýdelníkovitých (Sapindaceae) tvoří plody, jimiž jsou kulovité, 2 -2,5 cm velké peckovice. Pochází z Číny, pěstována je všude v jv.Asii a Indii. Plody mají téměř hladký povrch hnědošedého zbarvení. Uvnitř se nachází průhledný rosolivitý míšek, který obaluje velké černé semeno. Dužnina je sladkokyselá, někdy nahořklá. Příjemně voní. Občas se s ním můžeme setkat i v našich obchodních řetězcích.

Fíky

Klasické, dobře známe fíky jsou plodem stromu druhu Fíkovník smokvoň (Ficus carica). O jeho pěstování existují doklady již z doby před 3000 lety př.n.l.. Pochází z Přední Asie, pěstován je však odedávna v široké oblasti od západního Středomoří po severovýchodní Indii. Největšími producenty jsou v dnešní době Turecko, Itálie, Řecko a další středomořské státy. Plody obsahují 20-26% sacharidů. Čestvé fíky nejsou příliš trvanlivé, a nedají se proto přepravovat na delší vzdálenosti. Sušené fíky pak obsahují až 6% bílkovin, 1% tuku a až 75% sacharidů !

Liči

Liči čínské (Litchi chinensis) patří do čeledi mýdelníkovitých (Sapindaceae). Jak název napovídá pochází z jižní Číny. Pěstováno je hojně v celé jv.Asii, v Indii, na Srí Lance, ale také v jižní Africe, v Brazílii, na Floridě, Havaji. Plody jsou elipsoidní až kulovité peckovice, 3-5 cm velké. „Slupka“ je tenká, pevná, červená až žlutá, a má bradavičnatý povrch. Tmavé semeno je obaleno průsvitnou, bílou až růžovou, šťavnatou dužninou. Ta je výborné chuti, a krásně voní. Obsahuje asi 1,2% bílkovin, 15% sacharidů, 0,3 – 1,2% kyselin a vitamín C (30-40mg/100g).

Citrus

Jedná se o velmi rozsáhlý rod z čeledi Rutaceae (routovité). Někteří autoři do něj řadí až 159 druhů. Všechny druhy (s vyjímkou grapefruitu) pocházejí z oblasti ohraničené na sv. Indií a na jv. Austrálií a Novou Kaledonií. Dnes se citrusy pěstují téměř všude, kde jsou k tomu příhodné podmínky. Plod je zvláštní typ bobule, tzv. hesperidium, s oplodím složeným z vnějšího flaveda zelenavého, žlutého až oranžového zbarvení, obsahujícího množství siličných nádržek, středního bíle zbarveného houbovitého albeda a vnitřního blanitého pletiva, z něhož směrem dovnitř plodu vyrůstají šťavnaté emergence tvořící dužninu plodu. V každém oddílu dužniny je jedno nebo více semen, nebo semena zcela chybějí v důsledku časté partenokarpie, zejména u některých vysoce prošlechtěných odrůd. Z pěstitelského hlediska můžeme citrusy rozdělit do několika skupin - pomerančovníky, mandarinky, grapefruity a šedoky, a kyseloplodé citrusy.

Pomerančovníky :

Pomerančovník (C.sinensis) pochází pravděpodobně z Číny. Jedná se o zdaleka nejpěstovanější druh. Pomeranče představují dvě třetiny ze světové produkce citrusů. Plody jsou téměř kulovité, oválné nebo mírně zploštělé. Albedo je tenké, hůře oddělitelné od blanité části.

Mandarinky:

M.unšiu (satsuma) (C.unshiu) je původně pravděpodobné z Japonska, kde dnes tvoří přes 90% pěstovaných citrusů. Je to nejodolnější druh citrusu vůči mrazu (do -6C). Plody jsou středně velké, zploštělé často se znatelným "pupkem". Perikarp tenký, na povrchu oranžový, hladký s výraznými siličnými žlázkami. Oplodí i segmenty jsou snadno oddělitelné. Dužnina je oranžová, šťavnatá, velmi příjemné chuti, bez semen.

Grapefruity:

Grapefruit (C.paradisi) má plody velké, většinou kulovité, někdy mírně zploštělé nebo hruškovité. Povrch je hladký, zelenavý, žlutý nebo načervenalý. Albedo 5 - 15mm silné, velmi špatně oddělitelné, dužnina šťavnatá, nahořklá (glysid naringin), většinou obsahuje bílá, hranatá, téměř hladká polyembryonická semena. Existují však i odrůdy bez semen.

Pomelo (C.grandis) pochází z Malajsie avýchodoindického souostroví. Plody mají hmotnost až do 5 kg. Jsou téměř kulovité, někdy zploštělé nebo až hruškovitého tvaru, povrch hladký, zelený až bledě bledě žlutý. Oplodí velmi tlusté. Dužnina ve 12-16 velkých tuhých segmentech, většinou málo šťavnatá, sladká, kyselosladká až mírně nahořklá, osvěžující chuti.

Kyseloplodé citrusy:

Citroník (C.limon). Plod je široce elipsoidní, 8-12 cm dlouhé, s širokou apikální bradavkou, povrch téměř hladký až výrazně hrbolatý, zelenožlutý až typicky žlutý. Oplodí dosti tlusté, obtížně oddělitelné. Dužnina v 8-10 od sebe težko oddělitelných segmentech, šťavnatá, kyselá. Plody vynikají obsahem vitamínu C.

Dužnina citrusových plodů obsahuje řadu cenných látek. Rozhodující je obsah vitaminu C a bioflavinoidů, které byly dříve označovány jako vitamín P. Nedostatek těchto biologicky účinných flavonoidů, např. hesperidin, eriodiktin, kvercetin a hlavně rutin, způsobuje větší propustnost cévních stěn, čímž se zvyšuje sklon ke krvácení. Nejvíce bioflavonoidů má z citrusů grapefruit, citrony a tzv. albedo pomeranče.

Mimo tyto biologicky významné látky obsahují citrusové plody ještě některé další velice důležité chemické sloučeniny.  Je to např. 20-40% pektinu.

Rajčenka (Cyphomandra)

Jedná se o zástupce čeledi lilkovitých (Solanaceae). Plodem je červená nebo žlutá bobule elipsoidního tvaru a s četnými drobnými semeny. Využití je podobné jako u rajčat.  Jsou však sladší, a proto jsou většinou řazena mezi ovoce.

Tomel japonský (Diospyros kaki)

Patří do čeledi ebenovitých (Ebenaceae). Tomel japonský pochází z Číny, pěstuje se zejména v subtropech, avšak v poslední době se i u nás objevují kultivary, které je možno pěstovat celoročně i v našich podmínkách (mrazuvzdorné do -15C). Plod je téměř kulovitá nebo zploštělá či protáhlá bobule s vytrvalým kalichem, o hmotnosti 0,1 - 0,5kg. Je žlutooranžové až červené nebo hnědočervené barvy, s tenkou, hladkou, obvykle ojíněnou pokožkou. Dužnina je mazlavé konzistence (podle stupni zralosti), sladké chuti (nezralé plody často svíravě trpké). Plody obsahují asi 1% bílkovin, 10-20% sacharidů, 0,03-0,09% kyselin, okolo 1% tříslovin a vitamin C (až 20mg/100g).